Hlavní menu:

Bookmark and Share

Rybáři lidí

Teologické texty, 2006, 1, s. 1

„Více teologie pro ´rybáře´,“ píše nám v dopise Ing. František Kopečný – a nelze s ním nesouhlasit. První letošní číslo Teologických textů se snaží přinést v tomto směru co nejvíc podnětů.

Abychom se všichni, celý Boží lid, stali „rybáři lidí“ (Mt 4,19) – mnohostranná formulace tohoto přání je jedinečnou historickou zásluhou posledního koncilu, který vkládá evangelizační odpovědnost apoštolů do rukou každého jednotlivého katolického křesťana.

Být rybáři lidí je ovšem umění: paradoxní „kontemplativní aktivita“, modlitba a čin zároveň. Rovněž motivaci má neobvyklou: Mám-li svého bližního – tedy každého člověka – rád jako sebe, pak mi nemůže být lhostejné, že on (možná) nemá to, co já.

Každé umění je provázeno stále se zdokonalující otázkou Jak. Následující naznačení základních pravidel, či spíše podnětů k meditaci o pravidlech, by ve své nevyhnutelné stručnosti mohlo vyznít velmi abstraktně. Proto je budu ilustrovat co nejpřízemnějším a všeobecně známým materiálem – několika fakty souvisejícími s nedávno proběhnuvšími televizními „reality show“. Tento ilustrační materiál je jak sám o sobě, tak i spolu s širokým a velmi rozrůzněným děním kolem něho jedinečně bohatým zdrojem informací o mentalitě lidí kolem nás. Zároveň je i cenným zdrojem podnětů k zamyšlení nad našimi vlastními spontánními postoji k běžným životním projevům našich současníků.

To je z hlediska našeho tématu velmi důležité. Neboť Kristovi rybáři jsou ti, kdo nesetrvávají na svém „břehu“, nýbrž musejí umět jít za svými rybami do jejich vlastního živlu, tedy třeba i daleko na moře. Jediná síť, kterou při tom disponují, je láska, jejíž dosah musí být úměrně velký.

První pravidlo: Mít v úctě kohokoli

Jak je to nesnadné, jsem si uvědomila právě tváří v tvář některým mediálním komentářům k oběma reality show, hodnotícím je údajně z křesťanských pozic. Kam v těch povrchních a místy velmi nelaskavých posudcích zmizel základní soucit s „hříšníkem“? Kam zmizela ne-farizejská identifikace s poníženými lidmi „na cestách a u plotů“ (Lk 14,23)? Kam zmizelo následování Ježíše stolujícího s celníky a nevěstkami?

Právě tento – nepopírám, že po mnoha stránkách problematický – televizní experiment nám mohl dobře posloužit jako zrcadlo naší potenciálně rybářské schopnosti „zajet na hlubinu“ (Lk 5,4); zásadně si vážit druhých nezávisle na tom, jak se projevují a do jaké situace se momentálně nechali vlákat.

Druhé pravidlo: Nechat se překvapit

Často máme své bližní příliš rychle „přečtené“, takže pak nemáme proč a s kým komunikovat o křesťanských hodnotách. Příkladem z dění kolem zmíněných show může být svůdný sklon vidět jejich účastníky jen jako lidi, kteří jsou kvůli penězům ochotní takřka k čemukoli. Skutečnost může být jiná.

Vítězem v show VyVolení se stal mladý muž schopný hned v prvních dnech pobytu ve „Vile“ se bez váhání zastat šikanovaného člověka – a to nejen sám proti všem, ale navíc sám proti sobě: tímto činem totiž okamžitě ohrozil svou možnost udržet se ve hře. Kromě toho se po celou dobu choval takříkajíc s etickým nadhledem a zásadní slušnost vymáhal svým temperamentním stylem i od ostatních.

Zaujetí běžných mladých lidí vášnivým hlasováním o kvalitách lidí v „akváriu“ lze při dobré vůli pochopit jako vzájemné poměřování životních hodnot, na které sázejí, protože je spontánně uznávají. Výše uvedený životní model byl velkou převahou hlasů vyhodnocen jako nejlepší. (Proč? Z internetových vzkazů pro Vladka: „Je férovej.“ – „Jsi charakterní osobnost.“ – „Nebojí se říkat pravdu, i za cenu, že mu způsobí problémy.“ – „Je to upřímnej a hodnej člověk.“ – „Jsi ve Vile nejrozumnější.“ – atd.)

Chceme-li tedy jako rybáři opravdu a konstruktivně pochopit životní hodnoty „obyčejných“ mladých lidí, může se naše cesta k nim někdy náhle ukázat o něco schůdnější, než jsme snad původně čekali.

Třetí pravidlo: Dát maximum možného

Příklad, který hovoří sám za sebe:

Televizní „vyvolené“ navštívila dáma prohlašující se za „profesionální čarodějku“. Když po přednášce rozdala všem magické kamínky s runovým písmem, vstala skoro všemi ostatními opovrhovaná účastnice – živící se jako tanečnice v baru –, kamínek jí vrátila a s pokorně a něžně předneseným komentářem – „Víte, já mám představu o Bohu spíše podobnou tomu, co říká církev“ – jí dala svůj stříbrný křížek, který do té chvíle nosila na krku.

Předejde mnohé rybáře na cestě do Božího království?

Pokus o závěr

Rybáři by měli mít postřeh hlavně pro skutečnosti významné pro lidskou spásu.

Měli by znát zásadní rozdíl mezi „rybářem lidí“ a ideologem: v míře milosrdenství, poctivosti, schopnosti učit se od druhých, nezištnosti, odvahy.

A mělo by jim být jasné, že všechny tyto vlastnosti jsou v jejich obyčejné křesťanské kompetenci.


© Jolana Poláková | Licence Creative Commons
© Design, redakční systém: Webdesignum 2011